NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třetí deska australských progerů CHAOS DIVINE zastihuje (nebeské) těleso z Perthu v dosud nejlepší formě. Zatímco debut "Avalon" (2010) prezentoval kapelu jako poměrně mechanický úkaz na pomezí melodického death metalu a prog metalu, druhá deska "The Human Connection" (2011) už jasněji profilovala CHAOS DIVINE jako band inklinující k druhému jmenovanému žánru, ale za extra vzrušující poslech bych ji tedy rozhodně neoznačil.
Na „Colliding Skies“ pokračují v opouštění striktně progových postupů a profilaci směrem k výrazným melodiím a přímočarým, ale vrstevnatým skladbám. Chcete-li škatulky, pak nabízím AOPM: album-oriented prog metal. Zvuk CHAOS DIVINE charakterizuje členitá rytmika Ben Mazzarol – Michael Kruit, na které svoje hřmotné kytarové hradby staví duo Ryan Felton – Simon Mitchell. Vypjatý vysoký vokál Michaela Andertona vyniká hlavně v rozevlátých refrénech, které kapela zbožňuje. Nepomáhá si přitom dodatečnou pompou kláves (ty jsou použité pouze okrajově), ani přidaných sborů, ale sází na souzvuk kypících kytar a naléhavě frázujícího zpěváka.
Na první poslech deska zdánlivě splývá do příjemného proudu, ze kterého se občas vyloupne výrazný melodický motiv („Symbiotic“, „Mara“), ale další sestupy do hloubi kolidující oblohy odhalují, že jde o chytře a neokázale postavené album. Kompaktní dramaturgie sice není prostá skladeb, které se jeví jako nevýrazné nebo lehce přepjaté („Landmines“, „Tides“), ale přesto je tu dost zapamatovatelných znamení – groovy riffem nakopnutá klipovka „Soldiers“, něžná progová ukolébavka „The Shepherd“ a burácivě vygradovaná „Mara“, skutečný vrchol alba; parádní přehlídka schopnosti kapely postavit skladbu na jednoduchém a dotaženém souznění výrazně odfrázovaných slok a zjitřeného refrénu. Dramaturgicky zamrzí pouze to, že „Colliding Skies“ uzavírá sice příjemná, ale po předchozích peckách poněkud utopená tryzna „With Nothing We Depart“ s plačícím saxofonem a do ztracena jdoucí atmosférou.
CHAOS DIVINE se hrdě hlásí ke jménům jako DREAM THEATER, OPETH či SOILWORK a metalový encyklopedista by jistě ještě našel pár progových a power metalových analogií, ale nejlepší na „Colliding Skies“ je fakt, že na ni Australané našli dostatečně zapamatovatelnou a výraznou tvář, kterou nemusíte od ničeho násilím odvozovat. Sympatická pětka hudebních astrologů z Perthu dokázala žánrová tělesa postavit do uspokojivé konstelace, která je prostá kolizí. Naopak, je podobně harmonická (a přitom expresivní) jako strhující obal desky.
Žádná kolize obzorů. Naopak, harmonie barev melodického metalu a nevtíravé chytlavosti.
7,5 / 10
Colliding Skies (2015)
The Human Connection (2011)
Avalon (2010)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Firestarter Distribution
Stopáž: 56:07
Veľmi príjemný album.. ich najlepší, najvyváženejší, aj keď mi chýbajú ich tie tvrdšie momenty.. pár ich album má, ale mohlo ich byť viacej.. pre mňa najlepšie pesničky sú : Landmines, Painted With Gray, Soldiers, Symbiotic, Mara, The Shepherd
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.